Je Smlouva o dílo ekonomicky životaschopné, nebo jen způsobuje další náklady? Otázkou dumpingu pracovních sil jsme se již zabývali u smluv o dílo. Když se na to podíváme chladně, je to již odpověď, ale otázka jde mnohem dál.

Mzdový dumping se obvykle provádí pomocí fiktivních pracovních smluv, takže tato extrémní forma úspory nákladů není součástí úvah v této kapitole. Důraz je zde spíše kladen na skutečnost, že jsou nakupovány kapacity, dovednosti a znalosti. Ty musí být odměňovány a vyvstává zde otázka: je výhodnější odměňovat závod než udržovat kapacity v rámci podniku v podobě většího počtu zaměstnanců a dalších zdrojů?

Nákup kapacit

Smlouva o dílo je prostředkem k využití kvalifikovaných pracovníků v případě potřeby. Lze zakoupit i jiné kapacity. Patří sem více pracovníků, ale také materiální zdroje. Pokud si přepravní společnost objedná dopravce jako společnost na smlouvu o dílo a práci, smlouva pravidelně zahrnuje řidiče, tj. personál, a dopravní prostředky, tj. materiální zdroje.

Pokud jsou smlouvy tak jednoduché jako v tomto příkladu, je to jasný kompromis. Má přepravní společnost dostatek přepravních úkolů na dostatečně omezeném území, aby to ospravedlnilo použití vlastních řidičů a vozidel? Zjednodušeně řečeno to znamená, že by řidiči a vozidla byli využiti na maximum, nebo by došlo k nákladnému uvolnění míst. Pokud je kapacita plně využita, je zajištění dopravní služby vlastními zdroji přinejmenším potenciálně levnější nebo alespoň finančně rovnocenné objednání u jiné společnosti. Kromě toho by však vyvstaly otázky bezpečnosti, jako je pojištění, nebo právní otázky. Nic z toho by pro přepravní společnost nepředstavovalo problém, pokud by si objednala přepravní společnost.

Již zde je vidět, že některé oblasti odpovědnosti s více než jen Osobní náklady jsou spojeny. Je proto nutné zvážit, co je v každém jednotlivém případě ekonomicky únosné. Pokud však není dáno kapacitní využití řidičů a vozidel nebo se dodávka uskutečňuje na tak velkém území, že je to ekonomicky obtížně dosažitelné, nepřipadá již v úvahu určení smluvní servisní společnosti v podobě spediční firmy. Ten je jednoznačně zkušenější a především levnější. Výpočet vypadá pro všechny oblasti přibližně takto. Jakmile se pravidelně objevuje volné místo pro zaměstnance nebo materiál, vyplatí se objednat smluvní firmu.

Zakázky v rámci okrajových úkolů nejsou podle této zásady problémem. Pro zásilkovou společnost je získávání zákazníků a výběr výrobků hlavní činností. Doručování je periferním úkolem, který lépe zvládnou specialisté na tuto oblast.

Smlouva o dílo v rámci hlavní činnosti

V rámci hlavní činnosti je však mateřská společnost specialistou. Smlouva o dílo a pracovní smlouva zde proto pravidelně představuje menší ekonomický přínos. Hlavní činnost je definována jako hlavní oblast odpovědnosti podniku, který se postavil do pozice specialisty. Pokud nedokáže dobře plnit specializované úkoly, pak se nejedná ani o hlavní činnost.

Z tohoto pravidla však existují i výjimky. Například zásilková společnost může pověřit webdesignéra, aby podpořil získávání zákazníků vhodně propracovanými webovými stránkami. Je to součást hlavní činnosti nebo okrajový úkol? To je sporné. Teoreticky je získávání zákazníků hlavní činností, ale IT je pouze okrajovým úkolem. V tomto případě je třeba se zaměřit spíše na to, do jaké míry hraje IT roli při získávání zákazníků. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh webových stránek, který se nemusí navrhovat opakovaně, lze to považovat za okrajový úkol.

Smlouva o dílo a práce pro získání zákazníka

Ale co jmenování marketingové společnosti? Ta také pomáhá při získávání zákazníků. Opět se může odvíjet od toho, jak často a jak dlouho marketingová společnost svou práci v této oblasti vykonává. Lze také polemizovat o tom, do jaké míry je marketing vlastně hlavním úkolem zásilkové firmy. Teoreticky se specializovala na prodej a každý dobrý marketér ví, že marketing a zasílání není totéž.

V případě pochybností je tedy otázkou výkladu, zda hlavní oblast podnikání existuje, či nikoli. I v hlavní oblasti je někdy nutné využít dovednosti, které nejsou součástí podniku, protože jsou potřeba jen výjimečně, a proto by po zbytek času vytvářely volné pracovní místo.

Nakonec tedy více či méně záleží na tom, zda se jedná o okrajový úkol, nebo o hlavní oblast. V případě periferního úkolu lze tuto činnost vždy převést, pokud by vlastní zdroje znamenaly příliš velkou kapacitu v této oblasti. To pak lze provést i trvale.

V hlavní oblasti podnikatelské činnosti je tato otázka v podstatě stejná, ale odpověď je třeba vykládat mnohem úžeji. To znamená, že pokud je to možné, měli by úkoly vykonávat vlastní zaměstnanci podniku a kapacity by měly být nakupovány pouze tehdy, pokud jsou potřebné po omezenou dobu nebo pokud by v případě, že by se jednalo o kmenové zaměstnance, docházelo k velkému prostoji v jejich práci.

Riziko ve smlouvě o dílo

Pokud zaměstnanci vykonávají práci jako zaměstnanci hlavní společnosti, nese to s sebou mnohá rizika. Pokud jde o ziskovost, jedno riziko je obzvláště zajímavé, a to otázka, kolik bude nakonec stát dosažení určitého výsledku.

Zaměstnanci jsou placeni od hodiny. Potřebují-li jich k vytvoření díla více, stojí tato práce také odpovídajícím způsobem více. Zhotovitel ve smlouvě o dílo je placen za úspěch díla. Pokud potřebuje více pracovního času, je to jeho riziko. Na výši odměny se tím nic nemění.

Kromě toho existují další rizika, která zde již byla zmíněna. Jedná se o riziko prostojů s nákladnými mzdovými náklady, riziko škod způsobených zaměstnanci, riziko zničení díla a další příklady. Všechna tato rizika se smlouvou o dílo přenášejí také na zhotovitele.

Ekonomická efektivnost smlouvy o dílo

Jednou z nejdůležitějších povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo a o poskytování služeb je povinnost objednatele zaplatit odměnu za dílo. Odměna je splatná po úspěšném převzetí díla. To znamená, že objednateli vznikají náklady pouze v případě, že je dosaženo požadovaného výsledku. Není-li úspěch, nejsou ani náklady.

Odměna za práci je stanovena ve smlouvě. Objednatel tedy od počátku ví, kolik bude muset za vytvoření díla zaplatit. Může však dojít k odchylkám. Pravidelně se tak děje například v případě, že klient požaduje změny. V takovém případě má zhotovitel právo navrhnout úpravu odměny za dílo a její výše.

Další výjimky zahrnují splátky nebo platby v milnících po částečném dokončení díla. I to je však smluvně dohodnuto předem, a proto lze od počátku počítat s časovým a finančním vyjádřením.

Ve smlouvě o dílo a službách je zhotovitel povinen provést přípravné práce. Dílo musí být nejprve zhotoveno a poté převzato objednatelem. To znamená, že objednatel má možnost posoudit dílo a zjistit vady ještě před provedením platby. Tím se výrazně zvyšuje jistota objednatele na úkor zhotovitele.

V zásadě ani v případě velmi rozsáhlých projektů v hodnotě několika milionů eur nelze po dodavateli požadovat, aby zaplatil mzdu před převzetím. Od toho se však pravidelně odchylují smluvní ujednání, splátkové platby a platby podle dokončených částí díla. Nicméně právní situace je taková, že objednatel je výrazně zvýhodněn. I když provede platbu v rámci dohod před dokončením celého díla, může po zhotoviteli požadovat zálohu nebo zadržet tlakovou přirážku, pokud byly zjištěny vady.

Promlčecí lhůta pro nároky na zaplacení prací nebo odstranění vad začíná obecně běžet převzetím díla. Pokud k převzetí nedojde, protože například dílo nebylo dokončeno podle představ, nároky z toho vyplývající se nepromlčují.

Smlouva o dílo - dodatečné náklady

Během tvorby díla mohou někdy vzniknout dodatečné náklady. Tyto dodatečné náklady je však třeba odlišit od nákladů vzniklých v důsledku změny objednaného díla. Pokud objednatel změnil popis, požadované provedení nebo jiné vlastnosti díla, musí nést i dodatečné náklady na vytvoření díla podle nových specifikací.

Nezávisle na tom je zde však důležitá otázka, co se stane s dodatečnými náklady, které vzniknou beze změny specifikací. Z hlediska práva a soudů stojí proti sobě odborník a laik. Zhotovitel byl jmenován právě kvůli svým zkušenostem, odborným znalostem a dovednostem. Proto je považován za odborníka. Objednatel naproti tomu zadává úkol, který sám nevykonává, s jehož provedením nemá zkušenosti a u něhož nedokáže odhadnout, jaké náklady mu vzniknou.

Za vypracování bezplatného odhadu nákladů je proto odpovědný zhotovitel. Na základě tohoto odhadu se vypočítá cena díla. Ten je pak smluvně pevně stanoven a nelze jej bez zvláštního důvodu měnit

Zvláštní důvody, které umožňují změnu odměny za práci, musí být pro obě strany nepředvídatelné. Musí být také natolik závažné ve svých důsledcích, že nelze rozumně očekávat, že smluvní strany dodrží původní dohodu. V takovém případě se obě strany mohou dohodnout na nové odměně, mohou smlouvu vypovědět, soudce může upravit výši dohody nebo povolit zrušení smlouvy.

Objednatel je tedy velmi dobře chráněn před jednostranným zvýšením odměny za práci. To mu dává jasnou jistotu z právního hlediska, ale také z hlediska finančního plánování.

Zhotovitel nese odpovědnost

Ve smlouvě o dílo se dluží úspěšné vytvoření díla, nikoliv dílo samotné. Nejde o čas, prostředky ani o to, jaké služby byly přesně poskytnuty. Důležité je pouze dílo a to, že bylo vytvořeno v souladu s popisem ve smlouvě.

Zhotovitel jedná samostatně. Tím se objednatel zbavuje jakékoli odpovědnosti. To znamená, že nemusí vyhledávat, zaměstnávat, řídit, školit ani platit smluvní pracovníky. Za to vše je odpovědný zhotovitel.

Smlouva o dílo - právo na odstoupení od smlouvy

Objednatel má rovněž výhodu, pokud jde o zrušení smlouvy o dílo. Smlouvu může kdykoli vypovědět bez udání konkrétního důvodu. Objednatel se tak může sám rozhodnout, zda a jak dlouho chce se zhotovitelem spolupracovat.

Zhotovitel má sice také právo smlouvu vypovědět, ale musí k tomu mít konkrétní důvod. To znamená, že je to objednatel, kdo drží otěže, což zase značně usnadňuje plánování, zejména z ekonomického hlediska.

Závěr

Pokud se jedná o okrajovou činnost a zdroje podniku nejsou dostatečně využity k plnění těchto úkolů, vyplatí se pověřit dodavatele. Smluvního dodavatele služeb se vyplatí jmenovat také tehdy, jde-li o hlavní úkol podniku a k jeho splnění se nakupují určité dovednosti a odborné znalosti. Nakoupené kapacity však mají pouze dočasný význam, nebo pokud by byly k dispozici jako stálé kapacity, docházelo by k jejich dlouhodobému neobsazení.

Ve smlouvě o dílo a službách nese většinu rizik zhotovitel. Odpovídá za personál, odpovídá za škody, nese riziko ztráty díla a nedostane odměnu, pokud dílo není dokončeno podle popisu.

Kromě dostatečného využití dostupných zdrojů vyplývá ekonomická efektivita právě z přenosu rizik a ze skutečnosti, že odměna za práci je splatná až po převzetí úspěšně dokončeného díla. Pokud práce není dokončena podle požadavků, je platba zrušena. Pokud se úsilí potřebné k vytvoření díla zvýší, a to i z hlediska času, odměna za dílo se nemění.

Zhotovitel navíc pracuje na vlastní odpovědnost. Tím se snižuje pracovní zatížení zadavatele. V neposlední řadě má objednatel vůči zhotoviteli mnohem jednodušší právo na odstoupení od smlouvy, takže může od smlouvy kdykoli odstoupit, pokud to považuje za nutné.